Dimitrij
Cestovali jsme Abeho soukromým letadlem s mezipřistáním v Moskvě do Omsku, odkud už jsme do Baji pokračovali auty. V prvním jeli strážci, ve druhém Abe se mnou a dalšími strážci a ve třetím autě jeli dlaší strážci. I se mnou jich měl Abe celkem osm. Významný Moroj jako on si to mohl dovolit, zvlášť při jeho aktivitách a někdy ne tak úplně legálnímu obchodování... To prostě pořádnou ochranku potřebujete.
Zastavili jsme před jedním z menších rodinných domků a já se v duchu podivil, jak rychle ta cesta uběhla. Začaly se mi potit dlaně. Zhluboka jsem se nadechl.
"Ať tě ani nenapadně vzít roha," varoval mě tiše Abe, vystoupil a třískl dveřmi. Následoval jsem ho. Ostatním strážcům poručil, ať čekají venku. Jak jsme se blížili ke dveřím, zdálo se mi, že se v okně vedle nich pohnul závěs.
Dýchej, napomenul jsem se.
Když jsem tu byl posledně, byl jsem Strigoj a s rodinou jsem nemluvil, jen jsem je pozoroval a snažil se odolat jejich krkům. Připadal jsem si tady nepatřičně. Co asi řeknou na mou strigojskou minulost, až se to dozví?
Nemysli na to, pokáral jsem se.
Abe zaklepal. Téměř okamžitě se dveře otevřely a v nich stála... moje matka. Moje biologická matka.
"Ahoj Oleno," pozdravil Abe.
"Ahoj Abe," pozdravila ona. "Co tady děláš?"
"Měl jsem cestu kolem a tak mě napadlo, že se stavím. Doufám, že neruším."
"Ale vůbec ne," usmála se. "Pojď dál."
Vešel jsem do domu hned za ním a okamžitě se začal rozhlížet. Zrak mi utkvěl na rodinných fotografiích u schoců vedoucích do patra. Všichni na nich vypadali šťastně.
"Co si dáte k pití?" nabízela máma. "Čaj, vodu, kávu, limonádu..."
"Dal bych si kávu," poručil si Abe.
"A vy?" usmála se máma na mě.
"No... já..." zakoktal jsem se.
"On taky," skočil mi do řeči Abe.
Jenom jsem přikývl, když se na mě tázavě podívala.
"To je můj nový strážce," oznámil Abe a rozvalil se na pohovce. Já si sedl do křesla.
"Vypadáte dost mladě," poznamenala máma, když nám naservírovala kávu společne s mlékem a cukrem a sedla si k nám. "Doufám, že vás Abe moc nevyděsil."
Abe po ní blýskl pohledem: "Dimitrij je na svůj mladý věk velice schopný strážce. I přes jisté události v prvních letech."
"A co tě sem přivádí, Abe? Už tě znám dlouho a vím, že nikdy nemáš jen tak cestu kolem."
"Tvůj syn."
Máma strnula, a pak pohlédla na mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat