Zkouškou jsem prošla, a tak vám sem dávám další slíbenou kapitolu.
Už zbývají jenom poslední tři.
Dimitrij
Samozřejmě jsem tomu neunikl, přesně jak Rose říkala, a musel jsem na zkoušku obleku. Když jsem o tom řekl Rose, na tváři se jí objevil úsměv. Nechápal jsem, co jí na tom připadalo směšné.
"Co je na tom k smíchu?" zajímalo mě.
"To, že si tě neumím představit v obleku. Určitě budeš ohromně sexy."
"Stejně tak jako ty v tvých plesových šatech, když jsi přelézala přes zábradlí na můj balkón."
Rose trochu zčervenala.
"Neboj, neviděl jsem nic, co bych neměl."
Rose přimhouřila oči a zeptala se: "A o čem s tebou chtěl můj otec mluvit?"
"O všem možném," odpověděl jsem vyhýbavě.
"Ale no tak," popíchla mě. "Chci to vědět."
"Ptal se mě na mé plány do budoucna, na rodinu, na bývalé přítelkyně, na předmanželský sex..."
"Cože?" přerušila mě. "Předmanželský sex?"
"No ano."
"A co jsi mu odpověděl?" zajímalo ji.
"Že je to výhradně věc těch dvou a že nikomu jinému, ani jemu, do toho nic není."
Rose vyprskla smíchy: "To nemyslíš vážně."
"Myslím."
"Ty jsi mu vážně řekl tohle?"
"Jo."
Když jsem jí převyprávěl zbytek našeho 'chlapského' rozhovoru, neudržela se a smála se na celé kolo. "No to je teda..." Nebyla ani schopna dát dohromady pořádnou větu, zvlášť když jsem jí líčil, jak rudý v obličeji Abe byl, když na mě prskal, jak jsem drzý.
"Jen se mě snaží chránit," vysvětlovala mi, jen co se trochu uklidnila. "Možná proto se tě snaží tak odradit svýma vlezlýma otázkama a výhružkama."
"Ale mě neodradil," opáčil jsem. "Spíš právě naopak."
"Říkám ti, že táta se jen tak nevzdá a pokusí se tě odradit všemi možnými způsoby."
"Tak to má smůlu," řekl jsem. "Já se jen tak nevzdám."
"To ráda slyším," pronesla s úsměvem, ale pak zvážněla: "Ale co když se žádné řešení mé situace nenajde a budu muset někam... Do nějakého ústavu nebo tak. Budu šílená..."
"O tomhle ani neuvažuj," přerušil jsem ji. "Řešení se najde."
"Já bych tak optimistická nebyla," utrousila potichu. Nebyl jsem si jistý, zda jsem to měl slyšet, ale slyšel jsem.
"Rozo, tohle bys říkat neměla."
Semkla rty a neodpověděla mi. Oba jsme ale věděli, že ji to může zničit každým dnem, a že nakonec bude muset být někde zavřená, kvůli bezpečí ostatních.
"Takhle jsem si to opravdu nepředstavovala," promluvila najednou. "Myslela jsem, že budu chodit do školy, a až obě s Lissou absolvujeme, že jí budu dělat strážkyni. Později bych si možná někoho našla, vdala se, měla děti... A teď o tohle všechno přijdu."
"Nepřijdeš. Slibuju ti, že ne."
"Neměl bys slibovat něco, co nedokážeš dodržet."
"To taky nedělám."
"Právě jsi to udělal," odporovala mi.
░▒▓█▓▒░
Rose
Všichni mě tak obletovali... Chtěli, abych se měla dobře. Chápala jsem, že mají starost, ale když se nenašlo řešení doteď, tak jsem pochybovala, že vůbec nějaké existuje.
Svůj plán jsem zasunula hluboko do své mysli, ale to mi nezabránilo, abych ho nevytáhla a nezačala nad tím znovu uvažovat. Rozhodně by to neschválili, pomyslela jsem si.
Ples se blížil a já Dimitrijovi slíbila, že si s ním zatančím.
Nejdřív jsem ale musela něco udělat. Dimitrij před chvílí odešel, prý si musí něco zařídit. Tudíž jsem měla chvilku pro sebe. Usedla jsem ke stolu, vzala si tužku a papír a dala se do psaní.
Žádné komentáře:
Okomentovat