Protože povídka Three Wishes není dopsaná, toto je opravdu jen ukázka. Slíbila jsem, že ji sem dám na moje narozeniny. Sice poněkud pozdě, ale přece
Dimitrij
Od toho nešťastného plesu uplynul už téměř celý rok. Spoustu věcí se změnilo, mě nevyjímaje. S pomocí Abeho Mazura jsem se pomalu vracel do normálního života - přestal jsem krást, Abe mi poskytl ubytování a práci. Stal jsem se jeho strážcem. Asi i proto, aby mě mohl mít neustále pod dozorem.
Samozřejmě se o mě všechno dozvěděl, včetně toho kdo je moje biologická rodina i to, jak jsem vyrůstal u adoptivní rodiny, ale to jsem mu povětšinou postupně vyprávěl sám. Slíbil, že zařídí, abych se mohl se svou biologickou rodinou setkat.
Trochu jsem se obával toho, co na mě řeknou - zvláště dozví-li se o mojí strigojské minulosti, ale zároveň jsem je toužil potkat a zjistit, proč se mě vzdali.
Samozřejmě jsem myslel i na adoptivní rodinu - mámu, tátu a Sebastiana. Jak se asi mají oni? Pořád jsem si nebyl jistý, zda se k nim mohu ještě vrátit.
░▒▓█▓▒░
Sebastian
Za rok se toho spoustu změnilo. Sice jsem Dimitrije pořád nenašel a máma byla pořád nemocná, ale... Stal jsem se otcem nádherné dcerky.
Znáte to - zakázaná láska.
Stalo se to krátce po tom, co zmizel Dimitrij. V dešti našla k našemu domu cestu lidská dívka. Postarali jsme se o ni, a když pak máma onemocněla, ukázalo se, že Joan je skvělá ošetřovatelka - chodila totiž na zdravotní školu. Tak jsme ji u nás zaměstnali jako ošetřovatelku a později jako dárkyni, když jsme se jí odhodlali říct, co jsme zač.
Samozřejmě jsem byl proti, aby pracovala jako dárkyně.
Ani jsem nevěděl, jak se to stalo, ale najednou jsem začal pociťovat touhu ochraňovat ji. Dlouho jsme se obávali o našem vztahu mým rodičům říct, a když jsme to konečně udělali, zjistili jsme, že už o nás dávno vědí.
A kupodivu na nás nebyli naštvaní. Což jsem myslel, že budou, protože si pro mě vždycky přáli morojskou ženu.
Nyní už mojí dcerce Valerii bylo půl roku a stejnou dobu jsme byli manželé. Avšak samozřejmě mi na svatbě chyběl můj bratr. Tolikrát jsme si slibovali, že si půjdeme za svědky, a nyní mi v jednom z nejdůležitějších okamžiků v mém životě chyběl.
░▒▓█▓▒░
Lissa
Už to byl rok, co Rose utekla z bálu. Ačkoli to nebylo možné, podvědomě jsem stále čekala, že se pouto vrátí, či že se vrátí samotná Rose...
Ale jak čas plynul, naděje se zmenšovala, ale Abe trval na svém a odmítal ji nechat prohlásit za mrtvou, i když podle všech důkazů mohla být mrtvá, nebo Strigojka.
Kéž by existoval někdo, kdo by ji dokázal najít...
Rose mi sice často opakovala, že to s těmi pouty není moje vina, ani Charlottina, ale opravdu jsme v tu chvíli nemohly dělat nic jiného... A teď se to znovu pokazilo...
Žádné komentáře:
Okomentovat