původně v 26.9.2017 0:41
Dimitrij
Když Rose vyslovila svou prosbu, chvíli jsem na ni zůstal beze slova zírat. "Rozo, já nevím, jestli..."
Vzala mě za ruce a podívala se na mě štěněcíma očima: "Prosím..."
"Není to vůči nim fér," argumentoval jsem.
Rose přikývla: "Já vím, ale oni jinak..."
"Promyslím to," slíbil jsem jí.
Oči se jí rozzářily, ale i smutek nadále přetrvával. "Když to udělám," nadechl jsem se a Rose se ke mně naklonila, "tak rozhodně budeš potřebovat něco pěkného na sebe."
░▒▓█▓▒░
Dimitrij
Uznávám, byl to trochu riskantní počin vzít Rose do města na nákupy, ale když jsem Rose slíbil, že udělám to, o co mě požádala, chtěl jsem, aby alespoň na pár minut měla důvod k radosti, když jí opatříme něco nového na sebe, aby se líbila, ale na druhou stranu jsem s její prosbou úplně nesouhlasil. Zkrátka mi to nepřipadalo fér.
Vyrazil s námi i Ivan a za chvíli jsme vybrali pár pěkných kousků.
"Čekal bych, že ti to bude trvat déle, než si něco vybereš," podotkl Ivan, který o našem rozhovoru zatím nevěděl. Uklidňoval jsem se tím, že mi pak stále ještě budou zbývat dvě přání.
░▒▓█▓▒░
Rose
Byl to velký risk a hlavně velká hloupost, když jsem Dimitrije zrovna o toto požádala, protože pak už bude zbývat jen jedno přání, ale bylo to silnější než já. Chvíli jsem musela Dimitrije přesvědčovat, ale nakonec souhlasil.
Dokonce mi nabídl, že mě vezme na nákupy, abych se otci a ostatním líbila, až přijedou. Šel s námi i Ivan a sršel vtipem.
Kdybych nebyla v takové situaci, byly by to normální nákupy s přáteli. Jak jsme procházeli ulicemi a já se rozhlížela po všech těch šťastných tvářích, cítila vůni jídla...
My džinové jsme bytosti, které jídlo k přežití nepotřebují. Mnohdy můžeme zůstat v láhvi uvěznění i několik staletí - tedy tak jsem to slyšela. Bože, jak ráda bych si teď dala čokoládový dort nebo alespoň sušenku...
"Nezastavíme se na kafe?" navrhnul Ivan, když jsme procházeli kolem jedné z mnoha kaváren. Vzápětí se rozzářil a radostně zvolal: "Alexis!" A rozběhl se k blonďaté dívce a její společnici, které postávaly u vchodu do zmiňované kavárny, načež blondýnu - Morojku - vášnivě políbil.
"Alexis je jeho holka," odpověděl mi Dimitrij na nevyřčenou otázku, kdo že je vlastně Alexis. Schovala jsem se do stínu a pozorovala zamilovanou dvojici.
░▒▓█▓▒░
Dimitrij
Nakonec jsme s Rose zůstali v domě sami. Ivan se přidal k Alexis a jejím strážcům. Vytáhl jsem Rose z láhve už brzy ráno, ačkoli do Abeho příjezdu ještě nějaký čas zbýval. Volal mi včera, nedlouho potom, co jsme se s Rose vrátili z nákupů, a informoval, že přijede za pár hodin.
Nejdříve jsem však musel vyslovit svoje přání.
"Nerozmyslela sis to?" ověřoval jsem si.
Rose se kousla do rtu a zaváhala, přesto nakonec odpověděla: "Ne."
Snažil jsem se potlačit výčitky svědomí, když jsem vyslovoval přání.
Je to stejný jako nátlak, našeptával mi vnitřní hlásek.
Rose se šla nahoru převléknout do lehkých letních kytičkovaných šatů, když zazvonil zvonek.
Babičko Jevo, odpusť mi, pomodlil jsem se v duchu, než jsem otevřel dveře.
Za nimi se tyčil Abe Mazur v celé své impozantnosti. Ihned se sám pozval dál.
"Dobrý den," pozdravil jsem.
"Už jsi něco objevil?" vybafl.
"Ne tak docela..." začal jsem, ale v tu chvíli se objevila Rose.
Abe vytřeštil oči. Díval se z jednoho na druhého. Vypadal jako strnulá socha, dokud Rose tiše nepromluvila: "Tati..."
"Rose," promluvil stejně tiše Abe. "Moje malá holčička."
Přísahal bych, že jsem viděl, jak se v jeho očích zaleskly slzy.
"Nechám vás o samotě," řekl jsem, a když jsem se pak otočil, než jsem definitivně odešel z místnosti, viděl jsem, jak se mu Rose vrhla do náruče a jak pláčou. Oba.
A jak to bude dál? Udělá Dimitrij opravdu to, o co ho Rose požádala, nebo udělá ještě něco mnohem horšího? (To něco horšího je nový nápad, se kterým si už nějakou dobu pohrávám. Co myslíte, že to bude?)
Žádné komentáře:
Okomentovat