Vím, že je tahle kapitola krátká, a zatímco je The Stolen Heart "beztašovská" povídka, tady se Taša ukáže...
PS: Kdo má zájem, můžu mu na email poslat první kapitolu povídky Dangerous past.
Dimitrij
Celou noc jsem nemohl usnout. Musel jsem myslet na to, k čemu se schyluje - Abe měl brzy přijet. Vždyť je to sotva chvilka, co mi poprvé volal a nařídil mi, abych Rose hledal. Co ho vede k tomu, že sem najednou jede?
"To je přesně jeho styl," dozvěděl jsem se večer od Ivana. "Neustále někoho kontroluje. Navíc v tomhle případě jde o jeho dítě."
Potřásl jsem hlavou ve snaze vyhnat jeho slova z hlavy. Už bylo téměř ráno a já se rozhodl sejít dolů do kuchyně pro sklenici vody.
Když jsem se však objevil v kuchyni, zjistil jsem, že tam nejsem sám. Taša seděla u stolu v nečem, co ji více odhalovalo než zakrývalo.
A je to tady, pomyslel jsem si.
"Ahoj, Dimko," zavrněla sladce.
"Ahoj, Tašo," odpověděl jsem jí a zamířil jsem ke skříňkám, odkud jsem vytáhl sklenici, a z lednice jsem si vzal láhev chlazené vody.
"Jak ses dneska vyspal?"
"Docela dobře," odpověděl jsem.
"Já taky," uslyšel jsem její hlas. Otočil jsem se. Stála přímo za mnou a vyzývavě se na mě dívala.
"Tašo..."
"Dimko, já vím, že mě chceš," začala zase se svojí písničkou, se kterou to na mě zkoušela téměř pokaždé, když jsme se viděli.
"Tašo, pokud dovolíš," pokusil jsem se kolem ní protáhnout, ale nechtěla mě pustit.
"Dimko, ty máš ale svaly," lísala se dál.
V duchu jsem útrpně zaúpěl a doufal jsem, že sem nevtrhne Ivan. Být na mém místě on, určitě by jí vodu ze sklenice, kterou jsem stále držel v ruce, vylil na hlavu.
"Já vím, že se ti líbím," usmívala se. "Nemusíš se stydět mi to říct. Vidím to na tobě. Vím, že mě taky miluješ."
"Tašo," polkl jsem.
"Ano?" hleděla na mě s očekáváním.
"Tašo, já tě ale -"
Než jsem však stihl doříct větu, políbila mě. A v tu chvíli vrzly dveře.
"Jéje, pardon, já nechtěl rušit," uslyšel jsem Ivanův hlas.
Odtrhl jsem se od Taši a chtěl Ivanovi něco říct, jenže on už stihl odejít.
"Dimko," připomněla se Taša a opět se snažila přitáhnout mě k sobě a pokračovat v líbání. Vytrhl jsem se jí, možná až moc prudce, protože voda ve sklenici vystříkla přímo na Tašu a vzápětí měla celý obličej a také výstřih zmáčený.
Překvapeně na mě hleděla. Raději jsem sklenici odložil a zabrousil pohledem jinam, protože mokrénepyžamo ještě více zvýrazňovalo její přednosti.
"Tašo, já -" chtěl jsem jí říct, co si myslím, ale předběhla mě: "To je dobrý, Dimko, je to jen voda."
"Ne, Tašo," řekl jsem pevně. "Kdy už konečně pochopíš, že jen ztrácíš čas? Já tě nemiluju."
Zatvářila se ublíženě: "Ale políbil jsi mě."
"Ne, Tašo, to ty jsi políbila mě. Mám tě rád, ale jen jako kamarádku."
"Ty máš někoho jiného?" blýsklo jí v očích.
"Možná," souhlasil jsem nepřítomně. "Ještě nevím. Nevím, jestli mě taky miluje."
"Tak co vlastně chceš?" rozhodila rukama. "Miluješ někoho, kdo tě nemiluje. A tady před tebou stojí někdo, kdo tě miluje nejvíc na světě, ale ty mi nechceš dát šanci."
"Co já vlastně chci?" neudržel jsem se a zvýšil na ni hlas. "Přál bych si, aby ses od nás odstěhovala a našla si jiné bydlení."
Nato jsem se otočil a pospíchal do svého pokoje, aniž bych si uvědomil, co jsem právě řekl.
Žádné komentáře:
Okomentovat