Ano, já vím, nejdřív mám dopsat ostatní, ale dávám vám sem malou ukázku.
Dimitrij
"Samozřejmě, pane Mazure. Nashledanou." S těmito slovy jsem zavěsil. Ivan strčil hlavu do kuchyně. "Co ti ten mafián chtěl?" zajímal se.
"Tys poslouchal," zamračil jsem se.
"Jo," přiznal se. "Tak co chtěl?"
"Říkal, že slyšel o mojí pověsti, tak si mě dovolil oslovit. Mám prý pátrat po jeho dceři," odpověděl jsem po pravdě.
"A má to ještě cenu? Myslím tím, už je to skoro pět let a nikde po ní není ani stopy. Nechci, aby to vyznělo hnusně, ale podle mě je už mrtvá a jestli ne, tak je z ní Strigoj a to je to samé jako kdyby byla mrtvá."
"Ivane!" napomenul jsem ho.
"Co je?"
"Slíbil jsem mu, že to zkusím."
"Protože někdo jako on se neodmítá?"
Mlčel jsem.
"Jakou máš vůbec šanci? Prostě zmizela jako pára nad hrncem -" podivně zamáchal rukama, zřejmě aby naznačil páru nebo tak něco "- a od té doby už o ní nikdo neslyšel. Nic. Puff. Zmizela."
To byla pravda. Nikdo to nechápal. Jeden den tu byla a druhý ne. Už jsem o tom slyšel spoustu historek. Podle některých ji někdo zavraždil, podle jiných byla Strigojem, a někteří tvrdili, že se nechala zbouchnout Morojem a otec jí proto vyhodil z domu. Někdy někdo tvrdil, že ji viděl, ale po důkladnem prověření se vždy ukázalo, že to byl jen výmysl. Mazur však stále odmítal nechat ji prohlásit za mrtvou. Věřil, že jeho dítě žije.
Zapípal mi počítač. To byl nejspíš ten slíbený e-mail od Mazura, ve kterém mi poslal informace, které se v šetření zjistily (nebo spíše nezjistily) a také několik fotografií jeho dcery. Na ty jsem se podíval jako první.
Z fotografie se na mě dívala krásná dhampýrka, hnědooká a hnědovlasá, velmi podobná svému otci. Na chvíli jsem na ni zůstal koukat.
Ivan se mi naklonil přes rameno, aby se také podíval. "To je ona," konstatoval. Mlčky jsem přikývl.
"Hmm..." zamručel. "Dal bych si říct..."
"Ivane!" napomenul jsem ho pohoršeně.
"Nebuď takovej pruďas, Dimitriji," opáčil on. "Neříkej, že by sis nedal říct..."
"Nechodíš náhodou s Alexis?" usadil jsem ho.
"Vždyť jsem nic neřekl," bránil se. "Samozřejmě že dívka mého srdce je Alexis. Má jediná, má vyvolená... Možná bych jí měl napsat báseň!" napadlo ho.
Položil jsem si hlavu do dlaní. Ten kluk je beznadějnej.
"Dimitriji!" zakvílel srdceryvně. "Ty jsi měl z těhle věcí vždycky jedničku! Co se rýmuje se: Jsi má jediná, má vyvolená?"
"Totálně beznadějnej," zamumlal jsem.
"Dimitriji, zanech detektivní činnosti a pomoz mi. Za hodinu mám mít s Alexis rande."
"To abych vám tam zase dělal křena," řekl jsem nenadšeně.
"Ale vůbec ne!" ohradil se a hned začal přemýšlet, s kým by mě mohl dát dohromady.
Přestal jsem mu věnovat pozornost a znovu se zaměřil na Rose a na informace, které mi Mazur poslal. Obsahovaly výslechy jejích přátel, kteří všichni do jednoho tvrdili, že neví, že by Rose plánovala útěk z domova nebo sebevraždu nebo něco podobného. Dále uvedli, kdo ji kdy a kde viděl naposledy.
Upřímně jsem nevěděl, jak bych Mazurovi mohl pomoci. Má svoje kontakty, je jednou z nejvlivnějších osob, které znám. Rose nevypátral ani on, tak proč bych to měl dokázat zrovna já?
Co myslíte, co se s Rose stalo?
Žádné komentáře:
Okomentovat