Rose
Se stále zavřenýma očima jsem se protáhla na posteli. Najednou jsem se zarazila. No tak počkat, tohle přece není moje mrňavá postel. Tahle je měkká a pohodlná.
Otevřela jsem oči. Takže to nebyl sen.
Odkopla jsem peřinu a vstala. Při pohledu na pyžamo, které mi Meret půjčila, jsem se musela ušklíbnout. Bylo totiž modré a na něm byli medvídci. Je vidět, že jsme příbuzné. Náš smysl pro humor je úplně stejný.
Odplížila jsem se do koupelny a rozsvítila jsem světlo. Sama na sebe jsem se zašklebila do zrcadla. Najednou světlo zablikalo a zhaslo.
"Meret!" ozvalo se zezdola zaječení. "Vypadni z tý kuchyně!"
"Spadla wifina!" zahalekal někdo jiný. "A já musím pracovat!"
Rychle jsem provedla ranní hygienu a oblékla si věci, které mi včera večer přinesla Meret - černé kalhoty a šedé tričko.
Vyšla jsem z pokoje a poslouchala hlomoz z jídelny. Stále mě nepřestávalo udivovat, jak je tenhle dům obrovský oproti malému bytečku, ve kterém jsem s matkou dosud žila.
Ach ano, matka. Kde je jí konec?
Pod schody se objevila Meret. "Co se to děje?" zajímala jsem se.
"Chtěla jsem si uvařit vodu v konvici. Na čaj," osvětlila mi, "ale nějakým záhadným způsobem se mi zase podařilo v celém domě vyhodit proud."
░▒▓█▓▒░
VZPOMÍNKA
Janine
"Co sis myslela?" ječel nepříčetně otec na mou matku. "Zůstal jsem tady jenom proto, že jsi to ty chtěla! Protože neutíkám před zodpovědností! Představ si, co by bylo, kdybych přijal tu práci v New Yorku! A jen kvůli tobě jsem to neudělal!"
"A kdo se tě o to prosil?" křičela v odpověď matka. "No kdo?"
"Kdo mě dítětem přinutil, abych tu zůstal!" zakřičel otec. Jeho křik následovalo tříštění skla. Krčila jsem se zamčená ve spíži a modlila se, aby se konečně přestali hádat. Celá jsem se vyděšeně třásla.
Takhle se nehádali poprvé. Vždy na sebe ječeli chyby toho druhého tak nahlas, že to bylo slyšet až před dům, bez ohledu na denní či noční dobu. Zaznamenávala jsem soucitné pohledy sousedů, i rádoby tajnou šeptandu, kterou spolu vedli.
Přemýšlela jsem nad tím, že uteču z domova, ale kam bych šla? Žádnou jinou rodinu nemám, než jen ty dva, kteří jsou pro mě jako cizí osoby.
Můj otec se s mojí matkou poznal, když se stal jejím strážcem. Ona se do něho zamilovala a dávala mu to všemožně najevo, on však její city neopětoval.
Když pak dostal nabídku chránit jednoho významného Moroje bydlícího v New Yorku, chtěl tu nabídku přijmout a matku opustit. Nevím, jak ho donutila se s ní vyspat, ale o pár týdnů později už čekala mě a protože otec by ji nemohl nechat samotnou s dítětem, zůstal s námi.
Jedné noci, když se výjimečně nehádali a v bytě vládlo ticho, jsem vyklouzla ven. Kamarádka Gabriella mě pozvala na mejdan. Ani jsem se rodičů neptala a pozvání přijala. No a co? Vždyť jde jen o jeden mejdan a už nejsem malá, můžu si chodit, kam chci.
Hned, jak jsme vešly do klubu, mě Gabriella odtáhla k podivně vyhlížející skupince lidí oblečených v černém stylově potrhaném oblečení, potetovaných po celém těle a s piercingy všude, kde to jen šlo. Vypadalo to, že se s nimi dobře zná, ale já je viděla poprvé v životě.
Usedla jsem k nim a přijala pití. Nezajímala jsem se, co to je, a rovnou jsem do sebe hodila celou skleničku.
Žádné komentáře:
Okomentovat