Meret
Nemohla jsem si nevšimnout toho, jak po sobě Rose a Dimitrij pokukují. On se podíval na ni, a když si toho ona všimla, tak ihned rozpačitě uhnul pohledem jinam.
"A co tvoje matka?" zajímala se moje matka. "Jak ta se má?"
Všimla jsem si, jak se Rose napjala a jak se strýček Abe zvědavě naklonil.
"No, já bych řekla, že ona se má skvěle," řekla, a já v jejím hlasu zaslechla smutek a snad i trochu jízlivosti.
"To je dobře," odkývala to matka, která nic nepoznala.
Podívala jsem se na Rosinu auru a zjistila jsem, že je podivně šedá. Když se však podívala na Dimitrije, šedá téměř vymizela a její aura se rozsvítila, stejně jako jeho.
Ach, ta láska...
Rose si všimla, že je pozoruju. Trochu se začervenala a zapíchla pohled do prázdného talíře.
Po obědě jsme měli volnou zábavu. Všichni šli na procházku nebo zmizeli do svých pokojů. Bábinky ve velkém obýváku probíraly bylinky a pletení a podobné věci a děda si chtěl povídat s Rose, stejně jako strýček Abe, takže všichni tři zašly do strýčkovy pracovny. Přiznávám - poslouchala jsem za dveřmi, nebo jsem se o to alespoň pokusila, než mě odtrhla matka.
░▒▓█▓▒░
Abe
Poslouchal jsem to, co mi Rose říkala, a byl jsem v šoku. Janine naší dceři zničila dětství.
"A kde je teď?" chtěl jsem vědět. "Pořád doma?"
"Nevím, kde je," přiznala. "Jednou jsem prostě přišla domů, byt byl kompletně vybílený a matka nikde."
"Samozřejmě u nás můžeš zůstat, pokud chceš," řekl jsem a opravdu si přál, aby tady zůstala.
"Chci zůstat," řekla tiše a pak najednou vytřeštila oči: "Ale musím zavolat Lisse! Určitě bude mít hrozný strach. Můj mobil je úplně vybitý. Můžu si zavolat, že jo?"
"Samozřejmě," souhlasil jsem.
Vyšla ven z pracovny. Oslovila Meret, která jí půjčila svůj telefon.
░▒▓█▓▒░
Rose
"Rose!" zaječela Lissa do telefonu tak hlasitě hned jak jsem se ozvala, až jsem si ho musela oddálit od ucha.
"Tolikrát jsem ti volala! Měla jsem obavy! Kde jsi?"
"Liss, moc se ti omlouvám. Měla jsem nějaký potíže a musela jsem pryč."
"Jaký potíže? Kam pryč?"
"Matka zmizela a našla jsem úplně vybílenej byt. Chtěla jsem jet za tebou, ale..."
"Co ale? Kde teda jsi?"
"U otce."
Lissa se zakuckala. "Co prosím?"
"To je na delší vyprávění. Jsem v bezpečí a brzo se uvidíme a slibuju, že ti všechno vysvětlím."
"To bych prosila. Ale nejsi třeba někde po cestě? My se brzy budeme vracet a že bychom se třeba mohly alespoň na vteřinku vidět."
"Jsem v Millbrooku."
"Ale to je skoro po cestě!"
"Jo, to je."
"Lisso! Přestaň telefonovat! Půjdeme k Vodovým na návštěvu!" uslylšela jsem káravý hlas pana Dragomira.
"Ale tati!" zaprotestovala Lissa.
"Bez diskuze! Zavoláš si později!"
"No jo tati. Už musím jít, Rose, ale zase ti zavolám. Co nejdřív, ano?"
"Dobře."
"Uvidíme se co nejdřív a do té doby, doufám, přijdeš na nějaké inteligentní vysvětlení," pokárala mě, než zavěsila.
Budu potřebovat menší radu 
Žádné komentáře:
Okomentovat