Anastasia
Ležela jsem schoulená na zemi a třásla jsem se zimou. Rosemarie na mě mluvila, ale já jí nebyla schopná odpovědět. Třeštila mi hlava a občas jsem zahlédla bílou tmu.
"Anastasie," zašeptala Rose. "Co se to děje?"
"Já nevím," odpověděla jsem stejně tiše. "Jsem to já, ale jako bych nebyla. Celá staletí jsem to byla já, chtěla jsem zabíjet, a teď je to najednou pryč. Já vůbec nevím, co se děje..."
"Taky vidíš ty bílý šmouhy?" zajímala se.
"Jo," odpověděla jsem. "Ty taky?"
"Občas se mi v zorným poli něco mihne, ale jak vidím, nemá to na mě takový účinek jako na tebe."
"To nemá," souhlasila jsem.
░▒▓█▓▒░
Rose
"To nemá," souhlasila Anastasia.
Vzápětí jsem se ale musela opravit, protože bílé šmouhy se začaly formovat do tvarů postav. "Anastasie?" zeptala jsem se jí nejistě.
Odpovědí mi bylo skoro nelidské zavřísknutí. Bleskově jsem se otočila. Stále ještě moc nezřetelné postavy se seskupily kolem Anastasie a natahovaly po ní ruce. Slyšela jsem šepot, ale nerozumněla jsem, co říkají.
"Nechte mě být!" křičela Anastasia. "Dost!"
Najednou jsem na ruce ucítila ledový dotyk. Prudce jsem sebou škubla a hleděla jsem do tváře Andreho Dragomira. A duchové se začali stahovat kolem mě.
"Musíš jí s námi..."
"Patříš mezi nás..."
"Pojď s námi..."
Tohle opakovali pořád dokola. "Ne!" zaječela jsem. "Nepatřím vám! Nikam s vámi nepůjdu!"
Nebylo to však nic platné. Vztahovali ke mně ruce. Zahlédla jsem mezi nimi několik známých tváří, které se objevily a za chvilku byly někde jinde.
Dragomirovi, Mason, bývalá královna Taťána... Najednou tady byli všichni. Chytila jsem se za hlavu, klesla na kolena a zavřela oči. Když jsem je pak otevřela, zjistila jsem, že už nejsem uvnitř kobky, ale venku...
Na královském dvoře.
░▒▓█▓▒░
Anastasia
Všichni duchové najednou zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku. Byla jsem tady sama, dokonce i Rose byla pryč.
Najednou se u mříží objevil Emmett. "Co to tady bylo za rámus?" zeptal se mě naštvaně.
"Alicia a její kámoši mě přišli navštívit," odpověděla jsem. Cukl sebou, když zaslechl Aliciino jméno.
"Odkud ji znáš?" zasvítily mu oči rudou barvou.
"Znám ji, protože jsme kdysi byly kamarádky a měly spolu pouto," stačila jsem říct, než mě přerušil: "Nevymýšlej si, nebo dopadneš jako ti tři, které jsi viděla!"
"A neumíš něco jinýho, než vyhrožovat smrtí? Nečekala jsem, že klesneš až tak hluboko."
Vztekle zařval: "Ty vůbec nevíš, kdo já jsem!"
"Právě že vím, a moc dobře," odvrátila jsem od něj hlavu. "I když už je to dlouhá doba, pamatuji si, jak moc jsme se milovali."
Emmett zavrčel, avšak pokračovala jsem: "Celé ty věky, kdy jsem se tu potulovala jako duch, jsem na tebe stále myslela, stále jsem tě milovala. Ničila jsem Dragomiry, jen aby zaplatili za to, co nám Alicia provedla. Mě zabila a tebe, jak vidím, donutila přeměnit se ve Strigoje."
Hrdlo se mi stahovalo, když jsem se na něj podívala, ale pokračovala jsem: "Jak ti mám dokázat, že jsem to já?"
░▒▓█▓▒░
Dimitrij
Zdálo se mi, jako kdybych zaslechl její hlas: Soudruhu, pomoz mi...
Žádné komentáře:
Okomentovat