Co se Rose ve snu dozvěděla od Oksany a jak se rozhodla?
Rose
"Pojď dál," pozvala mě Nicol do svého domku.
"Díky."
"Tak co bys potřebovala?" zeptala se Nicol.
"No, potřebovala bych, aby ses dostala někomu do snu," vyslovila jsem trochu váhavě svůj požadavek.
Nicol se zamyslela. "To by možná šlo," řekla po chvíli.
"Vážně?" zeptala jsem se.
"Jistě," usmála se Nicol. "Přátelům vždy ráda pomohu."
░▒▓█▓▒░
Stály jsme s Nicol na nádherné slunné louce. Kam jen oko dohlédlo, rostla zelená tráva. Žádné stromy ani květiny, jen tráva. Já měla na sobě svoje obvyklé pyžamo - pyžamové kalhoty a černé tílko. Nicol na sobě měla něco podobného.
"Vezmi mě za ruce," řekla. "Vezmi mě za ruce a mysli na tu osobu, kterou chceš přivolat. Musíš si vybavit tvář a pořád dokola si opakuj jméno toho dotyčného."
Uposlechla jsem jejích pokynů. Myslela jsem na Oksanu a netrvalo dlouho, než se objevila.
"Rose?" zamrkala zmateně, když mě poznala.
"Oksano," vydechla jsem.
Oksaně se zaleskly oči, zamrkala, aby slyzy zahnala. "Ach, drahá, mě je to všechno tak líto." Přišla ke mně a objala mě. Nicol se diskrétně vzdálila.
"Je mi líto, co se stalo, jakým způsobem ses to dozvěděla," říkala Oksana. "Ale jedno vím jistě - Dimitrij tě opravdu miluje."
Na to jsem nic neřekla. Oksana pokračovala: "Kam ses nám schovala? Všichni tě hledáme jak blázni. A tvůj otec málem několikrát Dimitrije vzteky přizabil."
Ztuhla jsem: "Oni se znají?"
Oksana zbledla. "No ano. Potom, co Rozaline zemřela jsme všichni odjeli ke královskému dvoru -" Všimla si, jak na ni poulím oči. Povzdechla si: "Rozaline se zdařilo to, co zkusila již několikrát. Zapálila dům. Naštěstí se všichni dostali včas ven."
Ulevilo se mi, že je Dimitrij v pořádku.
"Rozaline také ovládala éter, jenže to nezvládla. Já ji díky svým schopnostem dokázala držet na uzdě, ale tu noc se něco pokazilo. Dimitrij chtěl zachránit i ji, ale než se k ní dostal, tak skočila. Myslela si, že umí létat."
"Ehm," odkašlala si za námi Nicol. "Už ten sen moc dlouho neudržím."
Usmála jsem se na Oksanu, a pak se sen rozpustil.
░▒▓█▓▒░
Podařilo se mi sehnat dostatek peněz na cestu ke dvoru. Najednou jsem se tam chtěla vrátit. Byl to bezmála rok, co jsem se tady schovávala. Jak mě přijmou? Budou mě chtít ještě vidět?
Někdo zaklepal na dveře. "Dále!" křikla jsem a dál cpala věci do batohu. Dovnitř vešla moje matka. Hned jí došlo: "Odjíždíš."
"Ano. Musím. Promiň."
"Já to chápu," přikývla.
"Určitě se ozvu," slíbila jsem.
"Vlastně..." zaváhala. "Mohla bych jet s tebou?"
Překvapeně jsem se na ni podívala.
Žádné komentáře:
Okomentovat